Do Protivanova cyklobusem a pak už v sedlech do Sloupu na kafíčko u jeskyní, mezi skálami, Čertovou brankou k Punkevním jeskyním, kolem Skalního mlýna a Kateřinské jeskyně k propasti Macocha. Do Ostrova u Macochy a do Holštejna. Pod Hradem v Holštejně obídek a přes Baldovec do Nivy a z Bousína do Džbánovského žlebu a na Plumlovské přehradě U Kuncků závěrečné pivko. 73 km a bylo nás 11. Počasí 1*

V obci Sromowce Nižné jsme si vypůjčili za 6 E na celý den treková kola a objeli jsme polské Czorsztynské jezero. Odpoledne jsme sice trošku zmokli ale ujeli jsme 52 km.

Výstup na polský skalnatý kopec Trzy Korony z obce Sromowce Nižne po žluté tur. zn přes sedlo Szopka. Přesto že se jmenuje Tři Koruny má čtyři vrcholky - Nad Ogródky 940m, Trzy Korony 982 m, Plaska skala 950 m, Paňska skala 920 m. Na nejvyšší vrchol pak vede zajištěný železný chodník a výhledová plošina je ohraničená zábradlím. Vstup do této části je zpoplatněn 2 E.

Splutí řeky Dunajec z Červeného Kláštora do Lesnice na raftu. Cca 10 km.

Cesta do Polonin byla dlouhá, ale jak se říká " i cesta je cíl" a byl.

Tentokrát jsme si vyjeli vláčkem až za Konici, do Jesence, a u Sládkovy skály (místo kde se v roce 1917, v zatopeném lomu utopila 18 letá dcera prostějovského sládka) jsme byli v nadm. výšce 565 m. To byla určitě v horkém dni dobrá volba, protože tady pofukoval příjemný větřík a teplota byla kolem 25oC. Navíc jsme většinu trasy a až do Horního Štěpánova jeli lesem a tudíž ve stínu. Na Slámové louži v Šubířově, která byla původně bažinou a svůj název si "zasloužila" když se v ní utopil vůz plný slámy i s koňmi, jsme fotili Plavín štítnatý (Nymphoides peltata), bylo ho na hladině stovky květů. Spousty pro změnu letního kvítí rostlo také na okrajích obilných polí u cyklostezky směrem na Skřípov. Nejvyšším místem trasy byl Kamenný vrch 606 m, kolem kterého jsme projeli ve výšce 590 m.n.m. Dlouhým krásným sjezdem údolím Duraňského potoka jsme dojeli do obce Úsobrno, kolem skláren proti proudu Úsobrnského potoka jsme vyjeli kopec do Horního Štěpánova, hospoda U Omelků je zavřená a na prodej. Na horním konci obce už jsme měli většinu stoupání za sebou a čekal nás dlouhý sjezd až do Vícova. Závěrečné pivko jsme si dali v kempu Žralok v Plumlově. Při návratu do Prostějova, kde vládlo vedro k zalknutí, jsme měli našlapáno 48 km.

Dokument z procházky Gaderskou dolinou od rozcestí Ústie Konského dolu (u obce Blatnica) přes zříceninu hradu Blatnica až do ústí Dedošové doliny, k Čertové bráně a zpět. Dolinu formuje Gaderský potok a je opravdu malebná.

Výstup z obce Podhradie po modré značce a sestup po červené přes Chládkové a po žluté přes Maguru do obce Nolčovo. Na vrcholu Kĺak pršelo a výhledy nebyly nic moc. Sestup po žluté byl v závěru příliš prudký, lepší je sestup po zelené Velkou dolinou.

Prostějov -

A taky Křížová cesta v Rudě

Na německé straně francouzsko-německé hranice, 10 km SV od fr. městečka Bitche se nachází skalní městečko Altschlossfelsen. Na turisticky značeném okruhu se můžete kochat bizardními skalními výtvory vápencových skal červené barvy. Místo je přístupné z německé strany hranice, z té francouzské je vojenský prostor de Bitche.

Na půl cesty mezi Štrasburkem a švýcarskou Basilejí se rozkládá město Colmar, které je nazýváno hlavním městem alsaských vín. Colmar je z turistického hlediska velmi atraktivní, je to historické město plné památek a krásné architektury.

Verdun je francouzské město na severu Lotrinska, které vzniklo z galské pevnosti. Je to největší město departementu Meuse. V 19. století se stal Verdun silně opevněným městem s citadelou, ke kterému přiléhaly další pevnosti a pevnůstky. Tento pevnostní systém byl rozšiřován až do první světové války, za níž se zde odehrála krvavá bitva, kvůli velkému počtu padlých vojáků (přes 300 000) byla také označována jako verdunský mlýnek na maso.

Pevnost, ležící nad stejnojmennou vesnicí, byla obsazena německou armádou takřka bez boje 25.2.1916. Její obsazení způsobilo šok ve francouzské generalitě a její znovudobytí stálo statisíce životů francouzských vojáků a stálo za celou bitvou u Verdunu. Do pevnosti se dostanete přes druhé patro. První patro je pohřbeno pod tunami zeminy po ostřelování dělostřelectvem.

Ossuaire de Douaumont, česky Douaumontská kostnice, je nechvalně proslulý památník a nejznámější francouzský hřbitov první světové války, který se nachází necelých 10 kilometrů od Verdunu ve francouzském regionu Meuse. Roku 1923 zde vznikl největší francouzský vojenský hřbitov, na němž jsou v 16 142 hrobech pohřbena těla francouzských vojáků. 7. srpna 1932 pak francouzský prezident Albert Lebrun slavnostně otevřel 137 metrů dlouhou kostnici. Betonová stavba, připomínající dlouhý bunkr, vznikla dle návrhů Léona Azémy, Maxe Endreie a Jacquese Hardyho a okna ze skla a oceli navrhl George Desvallières. Uloženy tu jsou kosti posbírané v okolí, patřící více než 130 tisícům neidentifikovatelným francouzským a německým vojákům. Klenbu této pochmurné stavby zdobí vyrytá jména francouzských vojáků, kteří přišli o své životy během bitvy u Verdunu, ale i později během druhé světové války v Indočíně a v Alžíru.
Stavbě dominuje 46 metrů vysoká věž, z níž se naskýtá rozhled na verdunské bojiště, zabírající plochu 20 km². Při oficiálních příležitostech se rozeznívá dvoutunový zvon Bourdon de la Victoire, který věnoval roku 1927 americký donátor. Nahoře věže také probleskuje červenobílé světlo, které v noci ozařuje bitevní pole.

Francouzské město na řece Sara na francouzsko-německé hranici. V minulosti se proslavilo výrobou keramiky. Říční přístav.